U OBĚŠENÉHO PSA
U oběšeného psa
jest živo do rána;
se zloději si hopsá
zlodějka prohnaná;
smích prudký nad hlavou zní,
myš scíplá zapáchá,
za stolem mrzák blouzní
o smrti – chachacha!
Žal s ranami a hnisem
jest klidně roztažen,
záclona nepustí sem
tmu noční ani den;
když orchestrion hraje,
neděsí mrákoty,
smrt děvka opilá je,
dělá jen drahoty.
Slzy i voda v botách
zde čarodějně schnou. –
Teď scíplý pes se protáh
i se svou oprátkou;
což smrt tě hladem drbe,
chceš dřevo žrát a sklo,
66
či, hovado ty blbé,
snad se ti zastesklo?
Ach, hovado ty němé,
jen klidně hnij a vis,
tam, kam my putujeme,
ty nedoběhl bys,
jen hlídej choré tady
věrně a nezlob se,
ty nejsi schopen zrady,
ó hlídej, scíplý pse!
67