KAM JDEŠ TAK SÁM

Jaroslav Durych

KAM JDEŠ TAK SÁM
Kam jdeš tak sám a sám, což stín jsi vlčí, že i smrt se skrývá s němým úžasem? Kdo jsem? Víš, proč se ptám, když všecko mlčí? To já, láska živá, sama jsem! Jsem hrob, jsem věčný sen, ach, čekala jsem, že se vrátíš ke mně pro čarovný květ! I tvůj vzdor plál ti jen mé slávy jasem, já jsem skryla jemně smrti jed. Ó hleď! Slz sladký třpyt zas vracím tobě šťastný jako světlo v jitřním zardění! 88 Pojď tvář svou ke mně skrýt zde na mém hrobě, by nám štěstí vzkvetlo z kamení! 89

Kniha Osamělé květy (1993)
Autor Jaroslav Durych