RÁJ

Jaroslav Durych

RÁJ
Děvčátko našlo potkana za stodolou, srst byla z něho zedrána a dítě se ho ujalo, do rukou vzalo, zpívalo: Hajej, hajej, hou, hou! Děvčátku oči zářily nad zdechlinou, blažeností se třpytily a jako úsměv v samotách stříbrné písně hlas se táh: Hajej, hajej, hou, hou! Potkane, scíplý potkane, tys už jen hnůj, mor jenom z tebe povstane, a přece kdybych světem vlád, do srdce by mi smutek pad pro divný osud tvůj! 103

Kniha Osamělé květy (1993)
Autor Jaroslav Durych