POD LESEM
Pod lesem u skály
řeka se kroutí,
vážky se usmály
na slunci v proutí,
poplavu za nimi –
co jen to radí mi
vylézti ven,
usednouti
na kámen?
Co se to zachvělo,
co se mi zdálo?
Nebe se zardělo,
radostí štkalo
jak růže na klíně
bělostné dívčině,
ach, už to mám!
Kde se vzalo
děvče tam?
40
Směje se lučina,
třpytí se řeka,
zdvihla se dívčina,
na koho čeká?
Tiše se zardívá,
polibky zakrývá
od andílků,
mokrou svléká
košilku.
Ach, moje děvčátko
vykoupalo se,
svítí jak poupátko
v májové rose,
nahá a spanilá
v růži se rozvila,
musím k ní jít,
nožky bosé
políbit!
Ach, hochu bázlivý,
chtěl bys to kvítí?
Ta se ti podiví,
musíš tam jíti
k zlatému poupěti
honem, než vklouzne ti
41
do punčošky,
chyť ji, chyť ji
za nožky!
Po křídlech motýlku
co to kde sahá?
Pustila košilku
panenka nahá,
sotva ji upustí,
chytne ji do hrsti,
hochu, teď skoč!
Proč se zdráhá
srdce, proč?
Teď už mne spatřila,
studem se chvěje,
kadeře spustila
do obličeje,
jak muška do růže
schovat se nemůže,
ale kde jsem?
Co se děje
v srdci mém?
To se již usmívá
červánek ranní,
42
nahý klín zakrývá
bázlivou dlaní,
prsů květ zardělý
paže jí sevřely,
teď už bych snad
směl se na ni
podívat?
Ach ne, jen dlaněmi
očí stud skryla!
Pověz jen, co je mimi,
panenko bílá?
Oči jsou nejčistší,
láska v nich nejtišší,
nejkrásnější,
tou mne, milá,
zkonejši!
43