JDE KRAJINOU CHUDOU

Jaroslav Durych

JDE KRAJINOU CHUDOU
Jde krajinou chudou mor prašivý; kam přijde, tam samy se zlomí duše i květy, keře i stromy, nad němou kostnicí uhasnou hvězdy čisté, upadnou křídla rozpjatá, puch smrti dusivý zhanobí poupata. A přece zas budou, budou, budou růže zářící a zlatolisté! Tam k zavřeným dveřím si usednu. Jsou mrtvi tam uvnitř, ach, Bože, nech mne jim ustlat umrlčí lože, 77 za víry záblesky zapomenutou svíci k hlavám dát planoucí! Ať v šeru zahlédnu krásný květ budoucí, tak krásný, že věřím, věřím, věřím za ty za všecky umírající! 78

Kniha Básně (in Spisy Jaroslava Durycha, svazek 16) (1940)
Autor Jaroslav Durych