HŘBITOV NA BOROVÉ

Jaroslav Durych

HŘBITOV NA BOROVÉ
Nad Lysou horou oblaka jdou, oblaka sirá, oblaka bílá plynou, plynou – – Smrt jako dítě ztracené v pohádce za horou, za horou se skryla. Staletá lípa z hořící výše těžký chlad stesku tiskne k zemi, marný a němý – Ach ne! Ne! Vždyť teď vydechla tiše, vydechla sladce, vydechla přesladce umrlčinou! Nad Lysou horou oblaka jdou, oblaka sirá, oblaka bílá plynou, plynou – – Umdlená bolest před chvílí loučení za horou, za horou se skryla. 115 Krása všech dnů se ohlíží tiše, sirotčí slzou v hrdé tváři láska jí září – Co chce? Ach, lípa vydechla tiše, vydechla sladce, vydechla přesladce umrlčinou! Úkladná hloubka ze stínu štká, ze stínu teskní, ze stínu kdesi volá, volá – – Temná je propast bolesti ubité, hluboká, hluboká až děsí. Jako by láska propastí zela, závratí táhne k sobě, k sobě k objetí v hrobě: Ach pojď! Ráj svůj když duše tvá měla v kráse mé skryté, kráse mé odkryté neodolá! Úkladná hloubka ze stínu štká, ze stínu teskní, ze stínu kdesi volá, volá – – Milost již vábí, propast se ozývá 116 hluboká, hluboká až děsí. Strach se již smířil, vzdor se již kloní, mocný mír táhne cestou domů pod kořen stromu. Ach, shnil těla hřích, lípa zas voní, srdce si zpívá, srdce se usmívá, neodolá. Blažení mrtví pod zemí sní, pod zemí svojí, pod zemí Boží shnilí, shnilí – – Zemdlených dětí dost ještě s věrností pod zemí, pod zemí ach, složí! Objetí jejich na přivítanou neděsí stopou bídy jejich na obličejích – Ach ne! Srdce se na cestě branou umrlčích kostí umrlčí úzkostí neomýlí! Blažení mrtví pod zemí sní, pod zemí svojí, pod zemí Boží 117 shnilí, shnilí – Vás, moje děti, vás v němé věrnosti pod zemí, pod zemí též složí – Objetí naše na přivítanou za živa dosud bídou naší z očí nám straší – Zdaž vám srdce se na cestě branou umrlčích kostí tou naší úzkostí neomýlí? Nad Lysou horou oblaka jdou, oblaka sirá, oblaka bílá plynou, plynou – – Naděje cestou ztracená v pohádce za horou, za horou se skryla. Tesknící láska sražená s výše zachvívá pláčem v temné zemi mrtvými všemi. Ach ne! I vám vstříc vydechne tiše, vydechne sladce, vydechne přesladce umrlčinou! 118

Kniha Básně (in Spisy Jaroslava Durycha, svazek 16) (1940)
Autor Jaroslav Durych