VIII. Nad hlavou bílá vysoko,

Karel Babánek

VIII.
Nad hlavou bílá vysoko, Nad hlavou bílá vysoko,
vysoko táhnou oblaka nezměrnou tiše oblohou – Stesklo se srdci tuláka. Stesklo se srdci tuláka – co chtělo kvést už nezkvete. Oblaků němá jednou hra těšila duši dítěte. Jdou touhou mdlí: je marno už. A zapomenout nemohou... Oblaka bílá tiše jdou nezměrnou, modrou oblohou. 12

Kniha Písně tuláka (1902)
Autor Karel Babánek