I. Já nevím ani, zda kdy vlídná slova

Antonín Macek

I.
Já nevím ani, zda kdy vlídná slova Já nevím ani, zda kdy vlídná slova
 kdy zachvěla se mně vstříc z dívčích retů; vím jen: ó bludný poutníče, proč znova chceš, by ti vzplály ohně letních květů? Bys prožil jeden z bláhových těch vznětů, s nimžnímž zklamání jde, muka šílencova; svět dál se řítí v divokém svém letu, je místo lásky služba Molochova! Tu milujících tiché slovo vlídné umřelo dávno v horečném tom spěchu – té sladké hudby duše nedočká se. Mé oči smutné jsou, leč srdce klidné; o boží dobrotě a tiché kráse mně pozdní sen zbyl přece pro útěchu. 27

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek