Xll. Mdle lampa růžová plá; její jas

Antonín Macek

Xll.
Mdle lampa růžová plá; její jas Mdle lampa růžová plá; její jas
 těl sladkou krásu nechce přezářiti. – Ó spusť již roucho! – prosí tichý hlas.hlas, ó ženo, královno a slávo žití! Sladkého šílenství to věru čas, kdo ví, co hrůzy snad se na ně řítí; dnes tělo ženy v bílé slávě svítí a zítra zkáze bude na pospas. Já nezáviděl jsem jim rozkoš lidskou, již hýří příroda před zraky mými, v zářící kráse máje neskrývá jí. Se zraky divnou něhou zrosenými se chýlím k těm, již jak já pochovají ubohou lásku svoji chimerickou. 38

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek