XV. Po ženě touha dosud v srdci mém

Antonín Macek

Po ženě touha dosud v srdci mém se jako tichý plamen rozhořívá, to v srdce mé se Illuse má dívá, zář oblévá jí, hvězdný diadém. Má kráso sladká, mlčelivým rtem, bezkrvým rtem svým, jenž se neusmívá, tě prosím, dej mi rozkoš, která zpívá v hlubinách duše v sadě rozkvetlém. Snad všecko prodajné, jen sen jím není, ó snivá lásko má! – a tys jen sen, jenž andělské své nese pozdravení. Ó neprodajná, nejčistší všech žen, jíž rty se hrubým slovem neposkvrní, má Illuse, mně snímáš věnec z trní!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

176. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XX. (Démon!) (Antonín Jaroslav Klose)
  2. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  3. Spěte, oči mé! (Růžena Jesenská)
  4. Píseň. (František Serafínský Procházka)
  5. Trpké štěstí. (Adolf Heyduk)
  6. Když zabloudím. (Růžena Jesenská)
  7. Jasná noc. (Adolf Heyduk)
  8. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  9. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. XV. Nač dýl si ňádra ostřežit, (Vítězslav Hálek)