XXVIII. Šli mimo lidé – lidé ne – jen žreci

Antonín Macek

XXVIII.
Šli mimo lidé – lidé ne – jen žreci Šli mimo lidé – lidé ne – jen žreci
mně cizích božstev z mramoru a kovu; je krásný tyran, v jehož úpím kleci, o její mříže bije denně znovu. Na rtech mám vzdorné: Na vzdor všem a přeci! těm, již mne spjali v mravnost otrokovu, má láska pomohla mi okov vléci, ta, konající práci Sisyfovu. A přece mi na rtech úsměv štěstí hrál, radostně bilo srdce zpívající, já poražen přec vítězně se smál. Růžová zoře dotkla se mých lící, já králem snů byl – po útrapě denní milenek nejsladších měl políbení. 54

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek