XXXIII. (I. sonet z ,The passionate pilgrim‘ od Shakespeara)

Antonín Macek

XXXIII.
(I. sonet z ,The passionate pilgrim‘ od Shakespeara)
Nebeská výmluvnost těch očí tvých, jíž důvod pozemský, ach, ničím nenínení, mne zavedla – rci, světe, zda je hřích hold tobě, od světa mé odvrácení? Žen zřekl jsem se, zkrotil pudy svoje, tys bohyní; zde zřeknutí ni stín! Pozemskáť přísaha má, láska moje však nebes dar, jenž smíří tíhu vin. Přísaha má dým, pouhý dech a dým – ó zářné slunce, ty jsi vinno též! – Plašíš-li dým ten čistým jasem svým, jen ty jsi vinno, že můj slib je lež. A přece – jenom bláhovec, to znaje, by nejednal tak, ráje získávaje. 59

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek