XXXIV. V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch

Antonín Macek

XXXIV.
V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch
 ne žití triumfem, leč umíráním, smrtelnou mrákotou, jíž schvácen duch, jenž rozkoš žití vítal s usmíváním, kdy ani jaro nedalo tvým skráním snů v bílé nádheře a plné tuch a se skřivánčím prvním zajásáním, jímž zachvíval se modrý jarní vzduch. Tu slova má se divným smutkem chvějí, když čtu tvé verše, marně čekající, jež daly opojný sen mládí mému. Na ony myslím, kdož jak ty, jas chtějí, žár srdce živý, sladký, spalující – a ke konci jdou stejně tragickému. (J. V.)

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek