TŘETÍ.
Jsou dnové zlí a jsou dnové smuteční!
Pomni, ó synu, bys den světil sváteční!
Ne jeden den, Tvůj celý život svátek jediný,
sváteční sny tvé, minuty, vteřiny,
sváteční myšlénky, jež v moři nitra tvého
zazáří leskem slunce ohnivého.
Je velký den. Je divnou zkrášlen něhou,
andělé jiní zahrady tvé střehou,
zářícími je střehou zraky svými,
ne tradičními meči ohnivými.
Je svátek tvůj, když myšlénky vypravuješ,
když květinu neb stromek zasazuješ,
je svátek hovor tvůj, je svátek všecko dění
a tělo tvé v bělostném plá ozáření –
o svátku zpívej jara, svátku zlatém léta,
o velké radosti a opojení světa,
o svátku mlčení a touhy, svátku zimy,
o svátku nejvyšším, své smrti s tahy zjasněnými.
[29]