PÁTÉ.

Antonín Macek

Ne proto, abys zabíjel, leč abys žil – zde žiješ, toť příkaz určitý a krásný: nezabiješ! Leč nestačí to, synu můj! Jak vražedně vždy srdce raní, obrovské zříš-li kolem umírání! – Oh více, více raní, strašlivě hruď drásá, vždyť umírá tak často sladká, tichá krása. Zda klidně sneseš myšlenku, že jiný za tebe zmírá, za tvé vlastní viny, bys ty žil klidně v úsměvu a klidu? Druh vražděn je, a věčnou snáší bídu! Ty zabíjíš jej! Ty, ó lhostejný a klidný. Kdo vraždí i kdo souhlasí, je stejně bídný. Ni myšlenky, ni krásy, ničeho, čím žiješ, v šíleném bludu lidstva nezabiješ!

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

190. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. AŽ ZÍTRA... (Josef Lukavský)
  2. Proč rozum mám a proč mám, drahá, Tebe, (Stanislav Kostka Neumann)
  3. III. ŠÍLENÁ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Vzdech. (Jaroslav Vrchlický)
  5. EROTIKON. (Arnošt Ráž)
  6. Dávnému druhu. (Viktor Dyk)
  7. Isti sunt sancti... (František Leubner)
  8. Mrtvé. (Augustin Eugen Mužík)
  9. TŘI MOTIVY VÝCHODNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. ***   Strach, temný, neúprosný strach (Vladimír Houdek)