PÁTÉ.

Antonín Macek

PÁTÉ.
Ne proto, abys zabíjel, leč abys žil – zde žiješ, toť příkaz určitý a krásný: nezabiješ! Leč nestačí to, synu můj! Jak vražedně vždy srdce raní, obrovské zříš-li kolem umírání! – Oh více, více raní, strašlivě hruď drásá, vždyť umírá tak často sladká, tichá krása. Zda klidně sneseš myšlenku, že jiný za tebe zmírá, za tvé vlastní viny, bys ty žil klidně v úsměvu a klidu? Druh vražděn je, a věčnou snáší bídu! Ty zabíjíš jej! Ty, ó lhostejný a klidný. Kdo vraždí i kdo souhlasí, je stejně bídný. Ni myšlenky, ni krásy, ničeho, čím žiješ, v šíleném bludu lidstva nezabiješ! 31