POMNÍK REVOLUCE.

Antonín Macek

POMNÍK REVOLUCE.
Jakýsi pomník tyčil se tu v háji ohromný, krásný, záře jitřní pln. Kol dívky luzné věnce uplétají a vodotrysky lkají hudbou vln. „Kterému božstvu je ten oltář z květů vytýčen v středu hájů posvátných?“ Tu v odpověď mi znělo z dívek retů: „To hrdinů je pomník neznámých.“ „Za lidstva volnost ti se směle bili, jich odboj lázní zdeptán krvavou, leč myšlenky jich dále rostly, žily a zahořely rudou záplavou.“ „Za lidstva štěstí dík buď tomu boji, jímž vzešla krása, nový lepší svět –“ „To nikdo neví, co to krve stojí“ jsem na pomníku smutný nápis čet’. Kol květů rudých čárný záhon kvete i bílých rdí se trsy nádherné... Ó hrdinové mrtví, tiše spěte, nebude konce bídy bezměrné! 41