PANÍ HANY KVAPILOVÉ.

Antonín Macek

PANÍ HANY KVAPILOVÉ.
Vzpomínám: To chvíle byla, bolesti ta chvíle dravá, když se Ona rozloučila, Blaženina bytost smavá naposled se zachvěla – s úsměvem, s nímž prvně hrála, naposledy srdce hřála; bytost krásná v říši stínů navždy, navždy zmizela! Jako tiché echo zbývá, z písně sladce kdysi znící, melodie teskná zpívá, tiše září profil snící mrtvé Paní z námoří vzpomínky na bytost drahou, jako hvězdy nocí vlahou, sladká duše přítelkyně, na dně srdce zahoří. 81