IV. PRO ŽIVOT.

Antonín Macek

IV. PRO ŽIVOT.
Zlé činy lidské jsou jak lupičů smečka, jež číhá dnem i nocí, a zloba v srdci stálá je léčka, v záhubu vrhá nás mocí. A kdybys v ráji štěstí žil a neměl v srdci míru, rozkoše nepoznáš slavných chvil, kdy v sebe máš sladkou víru. Ubránit sebe, svou bytost krásnější, mít slzy, šťastný jež člověk roní, toť paláce snů si vztýčiti zářnější, kde z květin koberce voní, kde brány z mramoru u modrých řek týčí se v slavnostním tichu, jež ruší jenom polibek v šťastném a perlivém smíchu. ____ 125 Chceš-li zažít všecka muka žití, pojmi krásnou ženu; chceš-li nalézt spokojenost v žití, pojmi tichou ženu; chceš-li nalézt rozkoše i sladkost žití, pojmi tichou a krásnou ženu. * Miluji bolest, která tvoří krásu, miluji buřiče, kteří tvoři život. Bolí mne štěstí, které je tak šedé, nejvíc však bolí prodajný mne člověk. 126