IV. PRO ŽIVOT.
Zlé činy lidské jsou jak lupičů smečka,
jež číhá dnem i nocí,
a zloba v srdci stálá je léčka,
v záhubu vrhá nás mocí.
A kdybys v ráji štěstí žil
a neměl v srdci míru,
rozkoše nepoznáš slavných chvil,
kdy v sebe máš sladkou víru.
Ubránit sebe, svou bytost krásnější,
mít slzy, šťastný jež člověk roní,
toť paláce snů si vztýčiti zářnější,
kde z květin koberce voní,
kde brány z mramoru u modrých řek
týčí se v slavnostním tichu,
jež ruší jenom polibek
v šťastném a perlivém smíchu.
____
125
Chceš-li zažít všecka muka žití,
pojmi krásnou ženu;
chceš-li nalézt spokojenost v žití,
pojmi tichou ženu;
chceš-li nalézt rozkoše i sladkost žití,
pojmi tichou a krásnou ženu.
*
Miluji bolest, která tvoří krásu,
miluji buřiče, kteří tvoři život.
Bolí mne štěstí, které je tak šedé,
nejvíc však bolí prodajný mne člověk.
126