PAPYRUS Z OXYRHYNCHU.

Antonín Macek

PAPYRUS Z OXYRHYNCHU.
Za onoho času vedl Ježíš k chrámu učenníky. Po chrámu se procházeli, v tom k nim přisel fariseus, velekněz to, jménem Lévi a děl takto Spasiteli: „Kdo ti dovolil sem vkročit, v svatyni tu Jehovovu, kdo ti dovolil zde zírat na posvátné jeho věci, aniž bys se řádně umyl, aniž by tví učenníci spláchli též prach s nohou svých? Špinavý jsi vešel ve chrám, jenž je místem zasvěceným, kam se nikdo neodváží, aniž by se umyl, převlék’, kam se nikdo neodváží nečistý zřít na posvátné nádoby zde Jehovy!“ 87 Zastavil se ihned Ježíš, i se svými učenníky, pohleděl na farisea, takto mu hned odvětil: „Jsi ty, který dlíš zde v chrámu, také čistý?“ – „Ano, jsem,“ řekl pyšně fariseus, „neboť jsem se dříve umyl v rybníce tu Davidově, po jedněch jsem sešel schodech, po druhých jsem schodech vyšel, čisté, bílé oblek’ šaty, a pak teprv v chrám jsem vešel na nádoby svaté zřít.“ V odpověď mu Ježíš pravil: „Běda, běda vám, ó slepci, běda vám, již nechcete zřít! Myl jsi se přec v této vodě, do níž zdechlí psi a vepři házejí se dnem i nocí; pokožku svou jsi tam umyl, pečlivě jsi osušil ji, pokožku, již nevěstky tam, flétnistky si umývají, osušují, drahou mastí natírají, zdobí si ji, ale uvnitř jsou jen plné hnusu a všech špatností! 88 Já i moji učenníci, jak víš, jsme se neumyli, pohroužili jsme se v proudy věčného však života, který s nebe splývá tiše – – Ale běda, běda vám, lidé srdcí zatvrzelých, prázdní, pyšní farisejci, plemeno vy ještěrčí!“ 89