HALÉŘ VDOVIN.

HALÉŘ VDOVIN.
Fariseové:
Tak málo dala! Zkáza mravů velká je v lidu! Slabáť víra jeho, mělká! Čas, Israel by svoji smířil vinu a více obětoval Hospodinu! Onť mocný je, nad archou v mraku sídlí, ji cherubíni zastírají křídly; Onť naše otce vedl pouští žárem – tož vzývejme ho znovu každým jarem! Ó, pršte, oběti! A pokání čiň, dave! Též vzpomeň hlasatelů víry pravé, spěj k Jahvemu, než On tě blesky raní! Živť velký Hospodin, ať vše se klaní, by přijal vlídně oběť lidu svého – neb dobře je nám žíti v přízni jeho, onť lid svůj vede v Kanaan žírné luhy, však nejdříve nás, věrné jeho sluhy! Kristus:
Ó, vdovo chudá, kdo z těch chápe nyní tu velkost nesmírnou tvé oběti? Co boháč dává, jenom pro lesk činí, tvůj penízek však láska posvětí! 56 Před Otce trůnem dar tvůj zářit bude; na penízku tvém slzy lpí a krev – jeť bohu vzácným dar ten vdovy chudé, před tváří jeho nejlibější zjev! Tvá úcta k Pánu, nesmírná i němá, tvá bytost všecko v oběť dává jí – ó, svatá oběť ta, jež mezí nemá, nechť děti tvoje doma zmírají! Hle, láska lidí prostých, oddaných! Kdo, bratři moji, velkost její tuší? Já miluji ji, čím víc vidím duší těch prodávajících i prodaných! Co boháče dar pyšný tady značí, dar, nedbale jenž z ruky odletí? Nad penízkem tvým, vdovo chudá, pláči, nad nesmírnou v tvé bídě obětí! Kacíř:
Já, Kriste, řek’ bych vdově této spíš: Hleď, ať své děti doma nasytíš! V růžích jich tváří uctíš boha svého, ten zákon lásky věčný, nezměnný, než jíti v stopách kněze lenivého, jenž káže krášlit idol kamenný! Bůh v dětech tvých je, matko, pravím tobě, je v květů vůni, v růžích západu a srdce lidské za stan zvolil sobě, za božství svého čarnou zahradu, tam myšlenek jdou tiché, hvězdné roje a zářící nás vítá život sám – tamť boha mého nejkrásnější chrám. Vem’, vdovo, peníz, nakrm děti svoje – 57 Zřít bídu tvoji nechce boha řád; jdi raděj líčka dětská zulíbat, rci jim, že nejen farisejce sytí, leč všecky svoje děti velký bůh, jenž v přírody je mocném žilobití a v nejskrytější hloubi lidských tuch. A nejkrásnější oltář slávy jeho je v milujícím srdci matčině, tam plamen obětní, jenž jemu dražší všeho, nejčistší lásky hoří jedině! 58