ČTVRTÉ.

Antonín Macek

ČTVRTÉ.
Já nepravím ti, dítě mé: Cti vždy otce svého! Neb život vývoj věčný je a boj jen stálý. Příkazy nechci poutat nikdy ducha tvého; můj obzor, dítě, snad ti bude brzy malý. Bolesti jiné, jiné vášně snad tě zkruší a já měl bych jen proto zotročit tvou duši, že zplodil jsem tebe!? Mé dítě, volné v život jdi, a silné, svěží, co mrtvo je, ať jen klidně v hrobě leží; já nechci, abys na mne vzpomínalo v pláči: že půjdeš žitím vítězně, mně stačí. Nechť vzdor tvůj, synu můj, mé srdce někdy raní, přec s klidem škrtám čtvrté přikázání. 30