TAJEMSTVÍ VELEKNĚZOVO.

Antonín Macek

TAJEMSTVÍ VELEKNĚZOVO.
Sloužil Izák, mládenec israelský, u velekněze rok prvý. A poněvadž nedostával ničeho za věrné služby své, chtěl odejíti. I řekl mu velekněz: „Slyš, synu můj, co praví Hospodin ústy služebníka svého. Budeš-li sloužiti rok druhý a třetí, bude ti odhaleno velké tajemství a požehnány budou všecky kroky tvoje.“ Uposlechl Izák a sloužil rok druhý a třetí, až vypršela doba služby jeho. „Sloužil jsi věrně, synu můj,“ řekl velekněz, „a je čas, abys přijal v odměnu tajemství, nad něž vyššího není.“ I zavedl jej do svatyně, kde na oltáři zářila bíle stříbrná mince. „Přijmi v odměnu peníz posvátný, na němž vyryto nejvyšší tajemství,“ děl velekněz Izákovi. Vzal Izák peníz do rukou svých a uzřel na líci jeho obraz chrámu a nápis: Svatý chrám jerusalemský. 105 Pod nápisem tím vyobrazena ratolest nejštědřejšího stromu, požehnané sykomory. „Obrať peníz!“ kázal velekněz. Izák obrátil peníz a uzřel hebrejský nápis: Sekl židovský. A pod nápisem tím byla vyobrazena kaditelnice. I pochopil Izák tajemství veleknězovo, vida na líci zobrazeno to, co uctívá a čemu obětuje štědrý lid israelský, a na rubu to, čemu obětují a co uctívají kněží a velekněží. A vštípiv si tajemství toto hluboce v srdce své, odešel Izák ze služby služebníka Hospodinova a stal se brzy jedním z nejbohatších a nejzbožnějších fariseů a jedním z nejmazanějších lichvářů a peněžníků v celém Israeli. 106