TAJEMSTVÍ VELEKNĚZOVO.
Sloužil Izák, mládenec israelský, u velekněze rok prvý. A poněvadž nedostával ničeho za věrné služby své, chtěl odejíti.
I řekl mu velekněz:
„Slyš, synu můj, co praví Hospodin ústy služebníka svého. Budeš-li sloužiti rok druhý a třetí, bude ti odhaleno velké tajemství a požehnány budou všecky kroky tvoje.“
Uposlechl Izák a sloužil rok druhý a třetí, až vypršela doba služby jeho.
„Sloužil jsi věrně, synu můj,“ řekl velekněz, „a je čas, abys přijal v odměnu tajemství, nad něž vyššího není.“
I zavedl jej do svatyně, kde na oltáři zářila bíle stříbrná mince.
„Přijmi v odměnu peníz posvátný, na němž vyryto nejvyšší tajemství,“ děl velekněz Izákovi.
Vzal Izák peníz do rukou svých a uzřel na líci jeho obraz chrámu a nápis:
„Svatý chrám jerusalemský.“
105
Pod nápisem tím vyobrazena ratolest nejštědřejšího stromu, požehnané sykomory.
„Obrať peníz!“ kázal velekněz. Izák obrátil peníz a uzřel hebrejský nápis:
„Sekl židovský.“
A pod nápisem tím byla vyobrazena kaditelnice.
I pochopil Izák tajemství veleknězovo, vida na líci zobrazeno to, co uctívá a čemu obětuje štědrý lid israelský, a na rubu to, čemu obětují a co uctívají kněží a velekněží.
A vštípiv si tajemství toto hluboce v srdce své, odešel Izák ze služby služebníka Hospodinova a stal se brzy jedním z nejbohatších a nejzbožnějších fariseů a jedním z nejmazanějších lichvářů a peněžníků v celém Israeli.
106