MŮJ BRATŘE SISYFE...

Antonín Macek

MŮJ BRATŘE SISYFE...
Můj bratře Sisyfe, balvan ten strašlivý vleče tvůj ubohý hřbet ztvrdlý – dole těch prokletých tyranů otroci plnými vřískají hrdly. Otroci bohů tam v posměchu bláznivém řičí, když kámen tvůj padá – Sisyfe, bratře můj ubohý, pokorně nastavíš záda. A dále klopotně za pídí píď kámen se strašlivý vleče, hle, ssedlá, zčernalá otrocká krev tak zvolna po kapkách teče. Můj pyšný titane, marno již snít, marno je lstivým i vzdorným již býti, bolno v snech mlhavých, tragických zřít, tvá města pyšná jak v bahno se řítí – – – Můj bratře Sisyfe, jaký to blesk, jaká to sinavá dýka z tvých očí šlehla, ó titane strašlivý? Balvan svůj odvěký vrháš na otroky, až lidské bláto kol krvavé stříká... Titane pomstěný, hruď tvoje kosmatá divokou rozkoší hýká. 35