I. JÍZDA PO ŘECE.

Antonín Macek

I. JÍZDA PO ŘECE.
Modravý oblak halí nás jak v závoj. A zpěněné vlny obklopují nás jak řada bílých zubů. A ryby vyplynou z hlubin a dýchajíce, bublinky pouštějí jako drobné perly. Mé srdce bije bouřlivě, neb daleko, daleko domov, kde nádherné planou květy a vzduch je pln vůní, kde bydlí jaro! Zpívati budu píseň o domově a mávati vějířem v taktu a zavolám na vlaštovku, by nesla domů pozdrav. A hodím květinku do vln, jež zatančí v zpěněných proudech, člun letí jak šíp, ač pomalý let to je srdci, jež plno touhy a smutku. 123

Kniha Mému dítěti (1909)
Autor Antonín Macek