ZPĚV HLADOVÉHO SRDCE.
Podzimek studený v přírodě
zdálí zlé přináší pověsti;
mlhy se kutálí po vodě,
hovoří, hovoří o štěstí.
V žaláři nejsem – to nikoli –
leckdy však dráždí mne jakýsi hlad,
poťouchle dráždí jen, nebolí,
smích duše zachytí v čas jeho vpád.
Ztuhnou-li myšlenky, nehřejí.
Měšťáci útěchy dopřejí;
čti tento plakát:
Kdo že to naříká? – Pobav se, pobav!
V mosaice snů jako vkouzlena
směje se niť, rudě červená,
vášnivě červená, rudá niť. – Haf, haf,
zapomeň na hlad!
Na úzké lávce
tancuje smečka psů, rýpají krtci.
Trhá se rudá niť vkouzlená.
Haf, haf, haf! Táhne se ozvěna
po úzké lavičce od srdce k srdci.
Nevěř už lásce.
14
Hafani, hafani, hafani,
ukončte všechno mé doufání.
Svírá mne směšný hlad po kráse
silného, smavého života.
Podzimek mlhavý modrá se
nad krajem, polyká slova ta.
Živote silný a hřejivý,
zotvírej cévy své pro duši mou.
Tichá noc, řeka, stráň, pták to ví:
hladem mám duši svou rozvášněnou.
15