V tmách.

Ferdinand Písecký

V tmách.
Och, zlaté slunce, zdroji všeho žití! Zapadlos náhle za obzor, A mya my jsme v tmách! Jen oči šelem nocí rudě svítí a v duše naše padl strach. A strach náš roste, strach nás ve prach drtí! My bijem kolem sebe šíleně. Už tisíce nás padlo v náruč smrti a ženy, děti pláčí zděšeně. Vše, co jsme mozkem, srdcem postavili, my sami rozbili jsme v pomatení a ve tmě sami jsme si otevřeli žíly, z nichž běží krev... A již jí mnoho není. Och strašná tma, v níž jenom šelem oči svítí! Ty pijí naši krev a jí se sytí. O slunce, zlaté slunce, zjev se, zjev! 40