List.
Ba neslušela vám ta uniforma vaše,
ni tělu vašemu, jež krušilo již stáří
a v kterém nebylo nic vojenského,
ni duši vaší, která každým rokem
se koupala v ovzduší Francie,
by okřála od domácího hnětu.
Mám v dobré paměti, jak k nám jste jednou přišel
v parádním šatě, na němž jakés šňůrky
a řeménky se křížily, leč přeházeny zcela,
ne podle předpisu, že – sázím hlavu svoji –
vás přísný představený jistě zle by káral
za tolik nevážnosti k carské uniformě.
A jindy šavle v půli nalomená
vám stranou trčela, jak utéci by chtěla,
a vždycky marně jste se tvářil,
chtě potlačiti podivný ten kontrast,
jenž úsměv vyvolával v našich tvářích.
Vy, Nikolaji Nikolajeviči, mi jistě odpustíte,
že musil jsem se také v duši smáti,
když vážně jste k nám vcházel v nemocnici,
jež svěřena vám přikázáním vlády.
Vím, úsměv můj vás jistě neurazí.
62
Vy víte dobře, šedivý můj druhu,
že smál-li jsem se tomu šatu,
v nějž proti vůli své jste musil spínat tělo,
že hluboce jsem cítil těžká pouta,
jež na vás v drahé, milované Rusi
vrhala smečka lotrů, nízkých hlupců,
když z Francie jste vracel se zas domů,
ta pouta vražedná a znamenaná krví,
jež dlouhá léta národ těžce láme
a která přece jednou musí prasknout.
A za to, Nikolaji Nikolajeviči,
že pomáhal jste drtit tato pouta,
a za to, že jste zachoval si mladost
i touhu svobody až do pozdního stáří
a že vám neslušela skvělá uniforma,
vy přijměte mé nejvřelejší díky.
1915.
63