Mátuška Rossia.

Ferdinand Písecký

Mátuška Rossia.
Vlak letí širou, nekonečnou plání a ticho, ticho nesmírné se klade na ni. A země široká tu leží tiše, zorána černá se a sytou vůní dýše jak nevěsta, jež čeká rozechvělá, až žhavý polibek se bleskem dotkne těla. Je tolik důvěry v tom čekání a síly, v to ticho nesmírné se všecky sliby slily. Ta země zoraná tak klidně dětsky čeká, až přijme setbu vzrytá brázda měkká. Až přijde jaro s květy, léto žhavé a země vydá plody vonné, zdravé. 69

Kniha Když tekla krev (1919)
Autor Ferdinand Písecký