Žebrák.

Ferdinand Písecký

Žebrák.
Na schodech Chrámu člověk Žebrák klečí a čeká pokorně, až jeho přijde řada. Tvář v prachu, v krvi vypráví, jak strádá, a modré oko hledá pomoc něčí. Jdou Silní v Chrám a hřmotně řinčí meči, z nichž svítí víra, naděje i zrada. „Smím s vámi též?“ hlas chvějící se žádá a hrdlo stahuje se v bolné křeči. Jen bezděčně naň pohled Silných padne, jenž ihned na druhou se stranu stočí. A často v tváři cítí pěsti pádné. Leč člověk klečí, krev mu s lící kane, a neví, že jen tehdy ve Chrám vkročí, až na své nohy svojí vůlí vstane. 91