Procházka.

Ferdinand Písecký

Procházka.
Po dvoře chodím škaredém, po úzkém chodníku, jenž tone v blátě. Ve větru čelo koupám studeném a těžce, národe můj, myslím na tě. A vidím dlouhé řady šibenic, jež nesou vzácné, ale mrtvé plody, a hejno krkavců, jichž stále víc a víc si ustrojilo na tvém těle hody. Náš dům již světla v oknech zanítil, jež smutně do vlhké tmy zimní civí, jak oči naše, v nichž už není sil, by smutnou bázeň zastřel úsměv lživý. A byl bych hořce, těžce zaplakal, leč někdo řekl přísně duši mojí: Svůj smutek ohněm lásky svojí spal a připravuj se k velikému boji! 95

Kniha Když tekla krev (1919)
Autor Ferdinand Písecký