Mým drahým.

Ferdinand Písecký

Mým drahým.
Až budeš, bratře, svírat rety, by kletbu deroucí se z duše tvojí nezaslech’ tyran ni kat jeho kletý, až v těžkých starostech, jež v hlavě tvé se rojí, a v pláči k nebi pro mne budeš lkáti, má matko, v bezeměrné lásce svojí, až, sladká ženo má, tě opět schvátí za noci zoufalství, jež srdce láme, a žití tvého dny tak bez milosti krátí, až, zlaté děti mé, v té naivnosti známé si s mámou na tatíčka vzpomenete a v naději, jež těší vás i klame, až v kolo vaše tělo, duši vplete kat surový a krev pít bude vaši, kéž slabostí ni jednou nevzkřiknete! Vždyť prapor rudý nad vámi se vznáší! 102