Srbsko.

Ferdinand Písecký

Srbsko.
Že tedy zhynulo? Konec že všeho? Nevěřím! Slyším jen hlas srdce svého. Srdce mé krvácí, nezoufá ale. Nechať hrom burácí, slyším je stále, modlitbu z dětství jak říká si zticha – matky mé naivní víra z ní dýchá: Mučen a křižován, vysmíván luzou, zemřel a celý svět ustrnul hrůzou. Slunce se zatmělo, země se chvěla, v chrámu se roztrhla opona celá. Tak bylo splněno, co bylo psáno... Musilo přijít však nedělní ráno, odvalen kámen a v celé své slávě z mrtvých vstal Kristus, jak psáno právě. 111