Zlatý motýlek.

Ferdinand Písecký

Zlatý motýlek.
Vylétl z kukly jako zlatý sen, byl světlem, vůní jako omámen. Roztáhl křídla, do vzduchu se vznes’ a zpitý štěstím na květ vonný kles’. Ssál sladkou šťávu, rozkoší se chvěl a v zlatém slunci tančil, dováděl. V tom stín se mih, když nad modrý vzlét’ len, a zlatý motýlek byl v síti polapen. Bil marně křídly, nemohl se vznést – a již ho chytla chtivě něčí pěst. Byl zavřen v skřínku zlatý motýl ten... Tak viděl jsem jej – chudák nemoh’ ven. Měl křídla otřelá, však zlatá ještě přec a smutně krásný byl..byl... Já vzal jsem jeho klec a chtě mu pomoci, jsem víko zved’ – leč zlatý motýlek už lítat nedoved’. 153