2. Já, já hrám si na školáka.
Studie.
Učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.
1 Kor. 13, 1.
Novou tu strunou oděna lýra,
Plektrum si řežu z mladistvých rév,
Ha, už se v těle srdce mi svírá,
Z hloubi tu k světlu valí se zpěv.
Nuže,
Bůže,
Vzdorovat kdo tobě může?
Sapphu jsi děvu
Přinutil k zpěvu,
Přinutils i Flakka muže.
„Rajská rozkládá v nivách se záře,
„V horoucímV horoucím vedru dozrává sad,
„KvětKvět, jenž tě blažil v spanilém jaře,
„V zraléV zralé teď broskvi nabízí chlad.
SíměSímě,
V zimě
8
„ZašléZašlé, v létě stojí přímě:
„V práciV práci jsme rádi
„ZtráceliZtráceli mládí,
„ČekáťČekáť na nás slávy břímě.“
– – – – – – – –
Ach, jak dál zpívat, když se mi zpouzí
Svéhlavé struny proutek se tknout!
Pakli že hude Dalibor v nouzi,
Hudeť své žaly nad tíží pout.
Flakka
Čáka,
Že se zvěnčí, k zpěvu láká;
V blažené tísni
Sappho si písní:
Já? Já hrám si na školáka.
9