33. Broučkova píseň.

Jan Karafiát

I vždyť jsem já přece rád, Že jsem také na tom světě, Ač zřím v sobě více vad I než polních kvítků v létě. Svět by se sic točil dál, I bychť se byl nenarodil, Mne však nebýt, můj by Král Za práci měl menší podíl. Ó šlo Mu to tvrdo dost, Stálo Ho to něco vzdechů, Když mou vlastně nosil zlost, Umíral pak za posměchů! Než co chtěl, to vykonal, Ne-li více, ač se nezdá: Doznáť Boží tribunál, Krásnější že jsem než hvězda, Ač jsem jenom a chci být Z prachu země vzatý brouček, A jak mdlý jen můj jest kmit, Poví těch, jimž svítím, hlouček.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dělat, chudák, koukat, nos, kapsa, huba, počkat, krk, vyndat, čert

532. báseň z celkových 674

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 50. Přibylý anděl. (František Jaroslav Kamenický)
  2. Svévolné děvče. (Šebestián Hněvkovský)
  3. XCIX. Mne omrzel juž celý svět (Jan Duchoslav Panýrek)
  4. PARASIT. (Zikmund Winter)
  5. Heč! (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. Náběh k štěstí. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jakého bych nerada. (František Jaromír Rubeš)
  8. DATLI. (Jiří Mahen)
  9. Na rozchodu. (Eliška Krásnohorská)
  10. Tys trpěl také... (Růžena Jesenská)