38. Na člověka, neví se, co zlého čeká.

38. Na člověka, neví se, co zlého čeká.
Sám už nevím, Kde to bylo, Nemluvně však Promluvilo. Nebylo sic Toho mnoho, Zvedloť prst a Řeklo: Oho! Ale matka, Paní Tekla, Nesmírně se Toho lekla. Hlásalať hned: Div divoucí Prokázal Pán Všemohoucí. Druzí tomu Nevěřili, Zvědaví však Přece byli, 69 Nad dítětem Pilně bdíce, Promluví-li Něco více. Skutečně pak Za rok na to Řeklo dítě: Mamo, tato. Až pak jednou Na úsvitě Zvolaloť to Divné dítě: ,Vojto, otče, Teklo, máti, Budete mne Poslouchati.‘ Bláhoví pak Rodičové Divy mají Pořád nové: Jak co dítě Naporučí, Poslouchat se Staří učí. 70 A řkou, že prý Na člověka, Neví se, co Zlého čeká. 71