MELANCHOLIE

Miroslav Rutte

MELANCHOLIE
V podzimních večerech, kdy lampy plachá zář jak zlatý motýlek se pod sklem ticha chvěje, kdy noc je zrcadlo, v němž moje cizí tvář samotě živého jen mrazivě se směje, kdy v hloubce pod vodou vzdychají mrtvé lesy a růže v zahradách šly dávno, dávno spat, zatoužím hrát si s umdlenými vlasy a stříbrem měsíčním je proplétat. Tehdy ruka tmy v má prázdná okna bije, mé srdce umdlené již na nic nečeká, a vlastní život můj je stará melodie, již ozvěna mi vrací odkudsi z daleka. 92

Kniha Básně (1927)
Autor Miroslav Rutte