TEPRVE VČERA.

Vladimír Houdek

Já postih’ tvůj výraz. Věz teprve včera jsem postih’ tvůj výraz. Ty’s hleděla v zrcadlo a zoubky své cenila’s do toho šera, do smutného ticha, jež síní mou zavládlo. A v chvíli té bizarní podoba sterá mně zakmitla mozkem. A mrazivě dopadlo to ticho v má prsa – však z mračného šera jen zoubky tvé zářily v blysknavé zrcadlo. Tam zřela jsi dlouho!... Tvé rety se nesmály! A podoby zvířecí šerem se míhaly – já před jejich zuby své rámě chtěl skrýti, jež posud tvé ohnivé kousnutí cítí! Sám seděl já v koutku a v zrcadle blýskaly dvě řady tvých zoubků – tvé rety se nesmály!

Patří do shluku

laguna, gondola, benátky, signorina, kanál, loďka, lido, kráska, člun, mramorový

139. báseň z celkových 245

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V touze. (Hanuš Jelínek)
  2. None (Růžena Jesenská)
  3. CIZINCE. (Otakar Theer)
  4. TROJE PAMĚTI VÍTA CHORÁZE. (Julius Zeyer)
  5. NOC V BENÁTKÁCH. (Roman Hašek)
  6. MRTVÁ LÁSKA. (Adolf Červinka)
  7. Dolce far niente. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Gondoliery. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. Venecie za jitra. (Adolf Heyduk)
  10. PRO JEDINÝ POHLED. (Josef Lukavský)