NAD KNIHOU NOVÉHO ZÁKONA.
V pohádku starou se vmysli, mé srdce,
rci mi, v čí hrudi as chtělo bys bíti
v okamžik Kristova odsouzení?
„Tenkráte chtělo bych v prsou bít barbara,
s šílenou radostí nad vlastním vzdorem
divoce řvalo bych: „Ukřižuj! Ukřižuj!“
Srdce mé, rci mi však, jak by ti bylo as
v tiché té chvíli, kdy k nebesům „Žízním!“
sténaly mroucí rty slabého člověka?
„Tenkráte chtělo bych změnit se v houbu
s posledním lékem, který vznes’ voják
k zsinalým ústům mroucího člověka“.člověka.“
A co by’s cítilo, srdce mé, rci mi,
v ohromném tichu tom na Kalvarii,
chladnoucí rty když zvolaly „Dokonáno“?
79
„Závidělo bych každému kameni,
každému kameni opony chrámové,
který puk’ při smrti ukřižovaného“.ukřižovaného.“
Srdce mé směšné a nedůsledné,
jak by ti bylo as v čas ten, kdy k nebi
pozved’ kříž sirý své ovoce největší?
„Tenkráte chtělo bych těžkým být kamenem
který pad smrtelně v krvavé skráně
prvního jeho mučedníka!“
80
Pokrop mne yzopem a nad
sníh obílen budu.
Kniha žalmů.