Z ULICE.

Vladimír Houdek

Z ULICE.
Ten Kristův obrázek, tak vetchý, za sklem skříně! Co as tu bábu ctnou tak divným citem hnulo, že na ten obrázek tak civí... v brvy stíně že velkých slzí dvé se v ráz jí vyřinulo? – Je krví zbroceno to jasné čelo svaté!... A bába štká a víc se těžké slzy lijí... Proč, bozi, člověka vy k pláči nutíváte? Vám třeba soucitu těch, kdož se v mukách svíjí? Ty’s, Kriste, v šátek vtisk’ své zkrvácené líce, by’s jejich obrazem svět trápil ještě více! – A zapřít nemůžeš, že sirou zemi tu by zastřít nemohla již války peruť chará, když měl by s námi bůh jen tolik soucitu, jak s jeho synáčkem ta vetchá žena stará. 55