BOJIŠTĚ.

Vladimír Houdek

BOJIŠTĚ.
Pochmurná rovina, rozpjata do dáli, smutek má hřbitova, mrazný klid němý! Sporé jen bodláky choré se ujaly na šachtách ohromných v písčité zemi. Oráči v práci ni okamžik nelení, spoceni zrývají vzdornou tu hrudu, ale jen kamení, nesčetné kamení, hořkou je odměnou práce a trudů. Kdysi – jak žebračky vztažená dlaň – o lepší úrodu nebesa prosila pro děti hladové chudá ta pláň. Úrodu... Hrozná bouř počala hřměti rovinou. Zlá tak bouř doposud nebyla. Smutná pláň prosákla krví svých dětí. 70