OTÁZKA.
Skal kdysi uprostřed jsem stanul v zadumání
a ze snů mimoděk jsem tiše prones’: „Ach..!“
Tu „ach“ to sedmkrát zaznělo z lesů, strání
jak snivý duchů sbor by zalkal ve skalách;
mě úzkost jala však a vzrůstala až v strach,
neb jako po špičkách šla myšlenka má za ní,
že v skal těch svatý klid já rušivě byl sáh’
a skryté božstvo kés že vzbudilo mé lkání;
neb lidé často juž bouř’ utlumené síly
svým slovem náhodným tak byli probudili
a tajů neznámých tak překročili práh.
Tož, skály, rcete mi, jež v němotě jste snily,
zda jste si pro svůj žal jen vzdech můj vypůjčily,
či byl to pustin duch, jenž zpět hodil mé: „Ach?“
19