ÚTĚCHA.

Bohuslav Knoesl

ÚTĚCHA.
Po smutně půvabném tom vonném okamžiku, dech ženství nejčistší kdy kol mých skrání zavál, já v pochvu zarazil své nenávisti dýku a v ňadrech udusil závisti smrtný nával. Já vypil hořkost svou a vzpřímen stoje tiše do modra věčnosti jsem upřeně se díval, zkad hudba smíření v mrak smutků našich dýše a píseň pohřební zas mnohým snům jsem zpíval. Však ohněm Bolesti jestlis’ mne, Bože, stihl, by sčistil’s duši mou a cenu moji zvýšil, já za blesk děkuji, jenž v moje srdce švihl a symbol očisty v erb touhy mojí vyšil. 8

Kniha Hříčky s nebem i srdcem (1904)
Autor Bohuslav Knoesl