SFINX.

Bohuslav Knoesl

SFINX.
Nad všechny touhy své a myšlénky své smělé, z nichž mnohá zahárá jak meteoru zář, a jiná umírá kdes v tichu osaměle, zřím chmurně tyčit se tvou zkamenělou tvář, ó, zjeve záhadný, o nějž se peruť vůle tříští, když přes prohlubeň má přenésti genia, jenž směle útočí, by urval době příští lupének vavřínu, jímž čelo hrdých plá! V tvém klidu posupném jen otázka se shlíží života vrátkého hry nejvíc hazardní, kde lvové ducha mrou za slabosti své mříží a síly záblesky sotva se rozední, lze zříti přibité na neúprosném kříži, o možném vítězství kde naposled se sní. 13