IV
Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
přec mnohý ještě trosečník sní o Ithaky kouři,
přec ještě slabé naděje se jako rahna drží,
jež rovněž chabě zmítá se ve vln a větru bouři,
přec ještě vzdáti nechce se,se břeh za ilusi uznat
a v dálkách zemi hledá jen, zrak vysílený mhouří
a sama sebe táže se, byl-li ten ostrov vskutku,
jejž v snech svých vídával za jasných dnů i bouří –
až ruka slabá nakonec se rahna přec jen pustí
a utopený námořník zrak více nezamhouří
do dálek stále napjatý, vlast marně hledající,
a přece jenom podléhá, ač tolik přestál bouříbouří,
a hyne právě ve chvíli, kdy na vraku kdos zvolá:
„Je naše země na blízku – hle, z Ithaky se kouří!“