***

Viktor Dyk

Tak jdeme líně a choře v svou moudrost upjatí. Duch, který po Bílé Hoře znal jen se poddati, pod sesutými krovy vítězův čekat vztek a s křesťanskými slovy dát hlavu na špalek. Jdem’ zbaběle a měkce zmoudřelých plni slov. Tušíme sudby lehce dunění katastrof. A každý systém chová, jejž žákům rozvíjí bez vzdoru Samsonova, jenž v smrti zabijí. A ruka chabě padá. Příval nás zatopí. Co činit? Těžká rada. Snad pomoc Evropy? Passivně vyčkáváme, co přinese nám věk, a křesťansky pak dáme své hlavy na špalek. Noc. I v tmách nutno zříti. Smrt tedy, chcete-li. Než, souzeno-li mříti, jen ne tak zbabělí! Cos číhá. K čemu strachu? Smrt? To je možné dost. Jen v bělohorském prachu nečekat na milost! Smrt. Ne však beze stopy. Je moře bez meze. A ten, kdo v něm se topí, nechť strhne vítěze.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

158. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jak ta lůza podkopává hradbu! (František Sušil)
  2. STÍN BARBAROSSŮV. (Vladimír Houdek)
  3. V. Jistým pánům do pamětníku. ( Starý Švejda)
  4. RŮŽE OUSTECKÉ. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Jednání druhé. (Jindřich Böhm)
  6. Výzkumy a válka. (Jan Evangelista Nečas)
  7. XXXVI. Hlas z Blaníka. (František Matouš Klácel)
  8. Útok. (Karel Marie Drahotín Villani)
  9. 12. Símě a ovoce. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. II (Karel Dostál-Lutinov)