První Chvalozpěv.
Svatá Hora.
Rozviň, Čechu! hojný jazyk
K chvalozpěvům Marye!
Rozvaž, rozpusť zpěvná usta
K oslavení Marye!
Rozpal srdce láskou k Matce,
Nebes Královnu1) chval sladcesladce,
Vydej hlasu k chválení
Nebes Panny k uctění!
———
1) Tak nazývá P. Maryi svatý Bernard.
[3]
Davidovým slavným kůrem,kůrem1)
Paní světa2) oslavůj!
Bernardovou výmluvností
Pannu Panen3) vychvalůj!
Všeho ctění zasluhuje!
Jí ať srdce meloduje
Písně chvály v hlučnosti,
V hudbách slavné vážnosti!
Čechu! věrný milovníče
Pravé víry Krystovy;
Též y vroucý plniteli
Vůle Hospodinovy!4)
———
1) P. Athan. Kircherus praví dlé Syxta Synnenského, že David držel 4000 hudebníků a zpěváků z cýle toho, aby chválu Boží hlásali, mezy kterýmiž nejpřednější byli: Aman, Idithum, Ethan a Asaff; David pak tento přeslavný kůr sám jako výborný v hudbě a v veršovství zpravoval.
Lib. II. in I. Tomo Artis mag. Conseni et Dissoni p. 56.
2) S. Bernardus.
3) Giselbertus.
4) Eneáš Sylvius, potom Papež Pius, toho jména druhý, dává v své kronyce o české zemi Cžechům tuto chválu: „Že jsou smělí, udatní a stateční, nestrašliví v nebezpečen-
4
Snadbys Máti Spasytele,
Nebeského Učitele
Spečoval se poctiti? –
Její lásky ujíti? –
Hle! jen považ, Čechu milý!
Lásky neobmezené!
Kterou tobě prokazuje
Marya den odedne:
Svatou Horu za trůn sobě
Obrala,1) by v každé době
Čechům napomáhala,
Utlačit jich nedala.
———
ství, v věcech válečných zběhlí, slibův a přípovědí svých drželiví a k pobožnosti naklonní.“ Viz zčeštěnou kronyku Eneášovu od Veleslavína v předml. na str. 2.
1) Tento dlé Krugera před něco více 500 léty hlubokými lesy ze všech stran obklíčený, též y sam houštím a tmavým lesem porostlý vrch byl za peleš loupežníkům, do jejichžto ukrutných rukou nenadále jistý Rytíř z starobylého rodu Malovcův loviv zvěře, padl. V tomto nebezpečenství prosyl Maryi o přispění přitom slibiv, že chce k její cti na témž místě kostel vystavět. Jeho žádost Marya
5
Tato předpodivná Hora,
Sydlo sladké Panenky,1)
JťJeť ta škříně předůstojná
Arnoštovy Milenky;2)
———
vyslyšela, tak že petrovští okolo něho chodíce, jej spatřiti nemohli. Malovec na vděčnost vystavěl kostelík na chocholi vrchu, kdež kleče Maryi o pomoc žádal. Tak Marya již zdávna tento vrch svou pomocý omilostněla, a pak y jej zázračným způsobem za svůj příbytek zvolila, zjevivši se skrze nebeská světla, anjelské zpěvy a dráhné divy; zvláště skrze zázračnou štátui Arnoštovu. Odtud dosáhl tento na končinách Berounského kraje ležícý vrch svého milostivého nazvání, totižto: Svatá Hora. P. Popp. S. J. in sacrom. historia.
1) Innocentius Papa.
2) Arnošt z Pardubic z rodu Malovcův hned od pacholectví svého až do skonání v šedivinách velebných byl nejhorlivější ctitel Marye. Aby svou nebeskou choti vždy k srdcy tisknouti mohl, maje se odebrat z Kladska, kdežto študoval, vyrýl sobě z hruškového dříví obraz Kladské P. M. L. P. 1343 byl za Biskupa Pražského zvolen, a téhož roku Pražské biskupství za arcybiskupství vyzdviženo bylo, protož Arnošt prvním arcybiskupem v Praze byl. Od Karla 4ho dostal darem Příbram, kdežto hrad a v něm skrovničkou kapli vystavěl, do které ten svůj nebeský poklad, štátui P. M. Kladské zanesl,
6
Skrze Obraz Arnoštova
Zjevila se Matka Slova3)
Procházkovi slepému;4)
Skrz něj lidu věrnému.
———
v ní se až do smrti kochaje. Po jeho smrti milostná štátue po mnohých nesnazých na vrch, což nyní Svatou Horou, do Malovcova dotčeného kostelíčka zanesena byla, kdež se až podnes v největší slávě stkví. P. Popp.
3) Damascenus.
4) L. P. 1632 Jan Procházka, rodem z Nymburku neb z Svinnobrodu jako slepý žebrák v Praze chleba žebrav, byl ve snách napomenut, aby se k vrchu blíže Příbrami odebral, tam že zraku nabude. Téhož léta vydal se tedy na cestu zázračně ukázanou, po kteréž slepého děda o hůlce vedl vnouček jeho Jakub Horáček; kamž šťastně 10. června téhož roku se dostali, kdežto po třech dnech zázračným způsobem stařec zraku nabyl. Procházka rozhlašoval tento zázrak všudy; vroucně nabízeje lid k utíkání se k Panně Svatohorské, a na vděčnost sloužil k ozdobě stánku Maryánského až do skonání života, kterého v lásce Maryánské skončil l. P. 1639 dne 8. dubna v 67 roce věku svého. Procházka byl první strážník a posluhovač kostelíčka Malovcova; po něm pak do též povinnosti vstoupil Jan Havránek rodem
7
V chatrnoučkém chrámku1) skrytá
Cýsařovna Anjelů2)
Působila skrze obraz
Divy u svých ctitelů;3)
Jako magnet k sobě táhla
Netoliko lid – y sáhla
———
z Nepomuku. Procházka před svou smrtí předpověděl: „Že S. H. k největší slávě příjde; že bude stkvostně vystavena a odevšech zvelebena; pak že pod zprávu V. V. K. K. z tovaryšstva Ježíšova svěřena bude“ – což se y vyplnilo, když l. P. 1647 dlé nejvyššího dekretu Cýsaře Ferdynanda III. Svatá Hora k opatrování Jezuvitům zcela se odevzdala, kterouž až do roku 1773 dne 4. října, když tento vznešený řád vůbec zdvižen a zrušen byl, v mocy své drželi. Ex annalibus S. M.
1) Dlé P. Poppa Malovcův kostelíček Svatohorský byl neforemně stavený, tak že v dýlce vynášel 20 – na šíř 12, a v vejšce 7 loket českých, mimo to obklíčen hustým lesem. Tacý pořádkové Svaté Hory!
2) Innocentius Papa.
3) Týž kněz z T. J. vypisuje v své Svatohorské hystoryi 161 nejhlavnějších zázračně udělených milostí skrze Maryi Svatohorskou.
8
Mocně k srdcy Mocnářům,*)
Kněžím, Panům, Vládařům.
———
*) L. P. 1634 Cýsař Ferdynand II. S. H. navštívil; pak roku 1646 Ferdynand III. a 1672 Leopold I. opět podruhé spolu s svou prycezkou Arcykněžnou Maryí Antonyí zalíbený sobě vrch u velikém komonstvu, v němž jenom toliko 300 statečných rytířů bylo, svou nábožnou přítomností oslavil, kdežto y z Svatohorské studnice vodu pil, přitom promluvě tato znamenitá slova: „Nihil est veneni in latice manante a fonte gratiae.“ – Nic, (prý) není jedovatého v zřídelu, ješto se prejští z pramene milosti. L. P. 1680 Eleonora ovdovělá Cýsařová po Ferdynandovi III. S. H. navštívila. Za naších pak časů, totižto l. P. 1796 dne 22 srpna Maryana Arcyvývodovna a Pražská Abatyše, sestra Jeho Cýs. milosti Františka II. v největší pobožnosti tři dny na S. H. strávila, právě, když zpurní Frankové k českým hranicem mocně se tlačili. Tak nábožného příkladu Cýsařův následoval Arnošt z Harrachu Arcybiskup Pražský, an l. P. 1654 a opět 1657 do Příbrami přijeda odtud pěšky k S. H. putoval. L. P. 1669 Matouš Ferdynand Zoubek z Bilenberku, též Arcybiskup Pražský S. H. navštívil, a pak v hussytské válce zbořený Arnoštův hrad Příbramský dal znovu
9
Maryánští velebiči*)
Prostí, možní, vznešení
K oslavení Svaté Hory,
K svému přepotěšení
———
stavěti, který až do dnes k spatření; když pak zámek vystaven byl, zase l. P. 1673 sem přijeda, kolik dní se zde zdržel, tolikrát y S. H. navštívil. Náš nejosvícenější Kníže Výlem Salm-Salm, Arcybiskup Pražský nyní Cýrkev řídícý, tento starobylý Arnoštův hrad, v němž Svatohorská Panna skůro 44 let po smrti Arnoštově sydlo své měla, dal zcela opravit a okrášlit, zvláště kaplu, v kteréž Arnošt svou nebeskou nevěstou se těšívával, ozdobit; okolo hradu hluboké příkopy prv spustlé dal vyčistit, a k okráse hradu stromovím řádně vysázet. Z světských Knížat, Vládařů zemských a Panů nejznamenitější jsou: Jan Krystyán, Kníže z Eggenburgu, Vývoda Krumlovský, an 1657 na S. H. přišel; téhož léta hrabě z Guttenstaynu 7 celých mil pěšky šel na S. H.; Ferdynand Slavata, cýs. král. Vyslanec a Jiří hrabě z Wallissu, vrchní zprávce nad vojskem S. H. 1654 navštívili. Svatohorští létopisové počítají jenom v jednom roce sem putujícých hrabat 95 – Svobodných Panů 88 – Rytířstva veliké množství, a obecného lidu bez počtu. Ex annal. S. M.
*) Cýsař Leopold I. v dekretu svém l. P. 1645 16. máje vydaném, mocý kteréhož Svatou Horu zcela pod zprávu tovaryšstvu Ježí-
10
Poušť v ráj dary obracují,
Marye1) chrám ozdobujíozdobují,2)
K slávě Matky nebeské
Kladou statky podzemské.
———
šovu vzdává, zvláště vůli svou vyjevuje, řka: „Ut amplificandae erga Deiparam Religioni. promovendae pietati assiduo illic instet societas.“ To jest: Pro rozmnožení cti k Matce Boží, a pro rozšíření pobožnosti má se tovaryšstvo snážně starat. Tak l. P. 1796 dne 9. září svolením Jeho Cýsařské milosti Františka II. nejmilostivějšího patrona Svatohorského byla Svatá Hora skrze dekret Jeho osvícenosti knížecý Výlema knížete z Salm-Salmu, Arcybiskupa Pražského na věčné časy Probošstvím obdařena, pak dne 2. máje 1797 udělil Jeho milost P. Arcybiskup Svatohorskému Proboštovi Inffuly místní též pro vždycky. V tomto důstojenství byl převelebný Pán Probošt Svatohorský Hrabě z Čejků dne 25ho června 1797 právě o slavnosti korunování od Jeho velebnosti Biskupa Pražského P. P. Václava Leopolda Chlumčanského rytíře z Lažan a Přestavlku potvrzen neb inštalován. Ex iisdem.
1) Gregor. Nazianzenus.
2) Z velikých dobrodiní obzvlaštně českého Panstva a Rytířstva počalo se stavěti l. P. 1659 slavné stavení Svatohorské, jakž je
11
K doplnění možné slávy
Koruny se žádají –
K oslavení Svaté Hory
Z Říma sem se dávají.
Věčný Král se korunuje,
Matka jeho ozdobuje:1)
———
až dodnes s radostí spatřujeme, u prostřed kteréhož starobylý Malovcův kostelík, v němž Marya sy oblíbila, zustal. L. P. 1662 počala se Rezydencý pro Svatohorské duchovenstvo stavěti, kteráž l. P. 1664 vyhotovena a posvěcena byla, když zde Superyorem byl Pater Jan Scribonius, a tak zde velební kněží Jezuvité skrze celých 98 let přebývali. Ex annal. S. M.
3) Radou Provincyála V. K. Jana Seydla a snážností P. Superyora S. H. Prokopa Příhody bylo od Papežské Stolice l. P. 1732 dne 2 ledna povoleno, aby zázračná štátue Svatohorská korunována byla, k tomu cýli byly z Vatikánu dvě zlaté koruny ku korunování Syna Božího a jeho nejsvětější Matky na Svatou Horu zaslány, kterýma nebeské Dítě s svou Matkou l. P. 1732 dne 22 června u veliké slavnosti od Rudolfa Suffragana Pražského, Hraběte z Šporku korunováno bylo. Od toho času slaví se zde každoročně v třetí neděli po S. Duchu památka dotčeného korunování. Jak hlučná a slavná tato první slavnost byla, která skrze celých 8 dní trvala, může se z to-
12
Cýsařovna anjelů,
Pevný Hrad*) svých ctitelůctitelů.
Arnoštův tuť drahý poklad,
Jeho lásky ostatek,
Obraz chotě, obraz divu
Koruny máť za statek,
Čímžto Vatykán jej slaví,
Z čehož plésá ctitel pravý.
Stkví se Matka milosti
Korunou vší hodnosti.
———
ho poznati, že skrze celý oktáv každodenně přes 70 Mší svatých se četlo, u přijímání bylo 15698 osob, biřmovaných bylo 5748. Za našich časů l. P. 1782 dne 9 června slavila se stoletní památka korunování P. M,M., kterážto slavnost trvala za tři dny. Prvního dne držel slavnou Mši biskup Pražský Erasmus Kryger, druhý den slavil Václav Mayer Opat Strahovský náš přemilý učený vlastenec, třetí pak den slavnost skončil převelebný P. P. Václav, Leopold Chlumčanský Rytíř z Lažan etc. nyní biskup Litoměřický. U přijímání bylo 13000 a u biřmování 13000 osob. Ex annal. S. M.
*) S. Ignatius Martyr.
13
Ctitelům svým odplacuje
Panna, Pramen milosti:
Vady tělá, vady duše
Pudí plodíc radosti.
Ochotně svým ruky kloní,
Když jich neštěstí kdy honí,
Tvrdost srdce změkčuje,
K lkání hříšných vzbuzuje.
Horo Svatá! – Světlonoši!
Věže ve tmách hořícý!
Tyť jsy, která v bouřích světa
Táhneš plavce bloudícý.
Bezpečný jsy přístav věrným,
Polehčení obtíženým:
Jsyť ty pevnost věřícých,
K ti se utíkajícých.
Horo Svatá! – Tys ta studna
Stále medotekoucý.
Tys ten pramen neustálý
Občerstvení nesoucý.
Potokové nábožnosti,
Hlučné řeky pobožnosti
Z tě se hojně valejí,
Ourod v Cyrkvi množejí.
14
Horo Svatá! – nový Keři,
V němž se Krystus zjevuje,
Skrze milostivou Matku
V tíži pomoc slibuje.
Z kovů těžkých nepravostí,
Z přešeredných ohyzdností
Chce nás bídných vyvesti,
V zem pak ctnosti uvesti.
Lýkárna jsy, Horo Svatá!
Všeobecná Křesťanům,
Léky proti hříchům strojíš,
Proti duše katanům,
Jenž tak hrozně srdce moří,
Všecku utěchu v něm boří,
Pudíš lékem katany;
Činíš zdravé Křesťany.
Horo Svatá! – Ty jsy onen
Nedobytý pevný Hrad,
Před kterýmžto lstivý ďabel
Nepřítel všech v zhoubu pad.
Jeho kléček k vystříhání,vystříhání
JťJeť nám třebí bojování.
Horo tys nám za pevnost,
Tebou klesne pekla zlost.
15
Horo Svatá! – Outočiště
Tuhou bídou stížených.
Ty jsy místo potěšení,
Naděje všech strápených:
Boříš málomyslnosti,
Vedeš od zoufanlivosti.
Vkládáš v srdce nový ráj.
Smutným, Tebou kvete máj.
Horo, Horo Magnetová!
Přepodivná v mocy své –
Města, dědiny též tvrze
Ustupují sýle tvé –
Slavní, hluční zástupové,*)
Nesčíslní ctitelové
Tahnou k Hoře vznešené
Všechněm přeutěšené.
———
*) Nejpřednější proceství na S. H. vedl Marek Sallerus, jenž byl l. P. 1624 v Příbrami, a po několika létech na Blatné děkanem. Jeho příkladu pak l. P. 1647 Břežničtí následovali. Hlučná a řádná proceství se teprv počala l. P. 1650, v kterémžto roku pod svými korouhvemi přišla proceství z Příbrami, z Břežnice a
16
Sláva Tobě, Horo Svatá!
Slavné Sydlo Marye!
Tyť jsy nábožnému lidu
Nebesoarkádye! – –
Rájskou rozkoš v mysle vlívaš;
Láskou Boží srdce slíváš;
Táhneš k Bohu věrný lid.
Činíš svornou zem y byt.
———
ze Slivice; 1651 přišli na S. H. ponejprv Blatenští, Strakoničtí (tito ponejprv Královnu S. H. bubny a troubami poctili) pak Katovičtí, Svatopolští, Radomyslští a Trebsští. L. P. 1652 přišlo proceství z Hrádku (z jakého?) pak
– – 53 veškeré Pražské Filozoffstvo, anebo poslouchačové umění Filozoffského S. Horu navštívili; téhož pak následujícýho roku proceství se počala ze Sušice, z Pisku, Horažďovic, z Jistemnice, z Pičína, z Malovic, a ze Sedlice.
– – 55 z Ráby a z Hořovic.
– – 56 pod praporcy přišli Bělčičtí, Karlohradští, Hostoenští, Plzenští a Romitálští.
– – 57 Dobříští, Vyšňovští, Pabovčtí, Mirovičtí, Nepomučtí, Pohořští, Pláničtí, Myslivští a Žebráčtí.
17
Veškerá strast, trudost, tíže,
Jichžto vždy svět přináší,
Jako pléva v vichru hynou
Tebou, Horo! – – Vynáší
———
L. P. 1658 Rozmnožili slávu S. H.: Bechýnští, Jílovští, Počápští, Pořičtí a Starosedlští; též
– – 59 Bauengarští, Jarošovští, Kunčáčtí, Kninští, Chrástanští, Telčtí z Moravy, pak Volínští a Švábové bydlícý okolo Jindřicho-Hradce a Soběslavy, k tomu dále Protivínští, Chlumčtí, Votičtí a Mísečtí.
– – 61 Slavná proceství na S. H. přišla z Berouna, Rokycan, z Vodňan, z Chválenic a z Klatov; pak
– – 62 z Kozojed a z Vojenic;
– – 63 z Dráhnooujezda, z Touškova, od S. Kyliána a z Vltavotejna.
– – 64 též ponejprv na S. H. přišli: Selčanští, Kameničtí, Křivokladští, Bezdělčtí, Krtičtí; dále
– – 65 Zábořští, Kadané, Tinovští, Jinečtí, Neveklovští, Netvořičtí, Bernardští a Urbanští z Moravy; též přišli
– – 66 Veselští, Žinkovští, Točníčtí, Královohradští a Časlavští.
– – 67 počala putování z Kozlova, z Litně, z Chejnova, pak
– – 68 ze Zukova, z Cžervenořečice, z StěňovýStěňový, z Lochovic, a z Batelova Moravského; dále
18
Marye lid z skormoucení;
Rouží v myslech osvícení,
Božských věcý seznati,
Sebe v ctnostech vzdělati.
———
L. P. 1669 Z Pečice, z Kassejovic, též
– – 70 z Vorlíka, ze Zbirova, ze Strašic, z Budova, z Tábora, z Počátek, z Radnic a z Prahy; potom
– – 71 z Vožice a z Polny.
– – 70 Ponejprv v proceství na S. H. ukázali: Mirošovští, Tejnští, Bergraychenštaynští, Pelhřímovští; též
– – 73 Štěkenští, Štetínští, Cžechobrodští, Vlašímští, Štěpanovští; pak
– – 74 Zynenští, Kotěšovští, Šodanští, Ržímovští, Sviničtí, Horkenčtí a Lnářští;
– – 75 stal se počátek hlučných proceství z Loun, z Bilína, z Cžisté, z Budína a z Rakonic, v kterémž přes 20000 lidí bylo a až do dnešního dne každoročně v druhý Svátek Svatodušní na S. H. ještě dosti hlučně přicházývá.
– – 76 nasledovala putování z Jistebnice, z Křesova, z Liště, z Milířska, z Hořic, z Chudenu a z Chrudíma.
– – 77 ponejprv přišli Doranští, Stošičtí, Annetičtí. Tětínští, Kolešovští; pak
– – 78 Kaňičtí, Teničtí, Novostupovští; posledně pak
19
Matko! – pramen světlasvětla,1)
Pochodně2) všem věřícým;
Neuhasytedlná lampa3)
V tě se důvěřujícým,
Osvěť rozum, rozpál srdce,
Vůli Boží poznat více!
Dle ní stále jednati,
Pak v ní život skonati.
———
L. P. 1679 přišli Katounští, SmečenstvíSmečenští, Cžecholipští, Kutnohorští, NymburčtíNymburčtí, Krumlovští, Královičtí, Lvovodolští ze Slezka a Jíhlavští z Moravy.
Dle Pátera Poppa přicházývalo každoročně na S. H. přes 200 proceství; vezmem, aby v prořízku v každém zástupu toliko 5000 osob bylo, tak S. Hora každý rok od 1000000 poutníků navštívena bývala, což skůro polovicy obyvatelů v českém království dělá!
Nec modus est populis coeuntibus agmine denso,
Nec requies; properant in lucem a nocte diemque
Exspectare piget: votis avidis mora noctis
Rumpitur, et noctem flammis funalia vincunt.
Stipatam multis unam juvat urbibus urbem
Cernere; totque uno compulsa examina Voto!
S. Paulinus.
1) Chrysippus Presbyter.
2) Methodius Mart.
3) D. Cyrillus Alexandrinus.
20
Působytelkyně ctností –1)
Cýrkve svaté poklade,
Schránko Božství, věčné pravdy –
Krásných ctností příklade
Vypros dosti sýly s nebe
K polepšení z cela sebe!
Tím Tě budem jenom ctít,
Tím jen budem nebe mít.
Vzhlédni, Panno nejjasnější!
Na nás s nebes vysosti –
Připusť naše chvalozpěvy
Prejštícý se z vděčnosti!
Skrze Tebe velebíme,
Velikého Boha ctíme,
Jeho Syna milého,
Též y Ducha Svatého!!!
———
1) Rupertus Abbas.
21